header
(+420) 241 716 508

Základní pojmy světelné techniky

Jednotky světla, svítivosti

Světlo a záření:

Světlem rozumíme elektromagnetické záření, které vyvolává v lidském oku světelný vjem, tedy je možné ho vidět. Jedná se přitom o záření mezi 360 a 830 nm, tedy pouze o nepatrnou část nám známého spektra elektromagnetického záření.


Světelný tok (Φ):

Jednotka: lumen [lm]. Světelný tok Φ udává, kolik světla celkem vyzáří světelný zdroj do všech směrů. Je to světelný výkon, který je posuzován z hlediska citlivosti lidského oka.


Svítivost (I):

Jednotka: candela [cd]. Světelný zdroj vyzařuje svůj světelný tok I obecně různě silně do různých směrů. Intenzita světla vyzařovaného v jednom určitém směru se označuje jako svítivost I.


Intenzita osvětlení (E):

Jednotka: lux [lx]. Intenzita osvětlení E udává poměr dopadajícího světelného toku k osvětlené ploše. Intenzita osvětlení činí 1 lx, když světelný tok 1 lm dopadá rovnoměrně na plochu 1 m2.


Jas (L):

Jednotka: candela na čtverečný metr [cd/m2]. Jas L světelného zdroje nebo osvětlené plochy je rozhodující pro vnímání světla.


Nejdůležitější vzorce světelné techniky:

Svítivost I [cd] = Světelný tok [lm] / Prostorový úhel Ω [sr]
Intenzita osvětlení E [lx] = Dopadající světelný tok [lm] / Osvícená plocha [m2]
Jas L [cd/m2] = Svítivost [cd] / Pozorované svítící plochy [m2]
Měrný světelný tok η [lm/W] = Vytvářený světelný tok [lm] / Dodávaný elektrický příkon [W]


Měrný světelný tok (η):

Jednotka: lumen na Watt [lm/W]. Měrný světelný výkon η udává, s jakou hospodárností je dodávaný elektrický příkon přeměňován na světlo.


Teplota chromatičnosti:

Jednotka: Kelvin [K]. Teplota chromatičnosti světelného zdroje se definuje porovnáním s tzv. „černým tělesem” a znázorňuje se v „Planckově křivce”. Jestliže se zvýší teplota„černého tělesa”, zvětší se ve spektru podílmodré složky a podíl červené složky se zmenší. Žárovka s teplým bílým světlem má např. teplotu chromatičnosti 2700 K, zářivka se světlem podobným dennímu cca 6000 K.


Barva světla:

Barva světla je teplotou chromatičnosti velice dobře popsána. Přitom lze rozlišit tři hlavní skupiny: teple bílá (Warm White) < 3.300 K, chladně bílá (CoolWhite) 3.300–5.000 K, denní bílá (Daylight) > 5.000 K. Navzdory stejné barvě světla mohoumít světelné zdroje v důsledku spektrálního složení svého světla velmi rozdílné vlastnosti podání barev.


Podání barev nebo také CRI index:

V závislosti na místě použití a účelu osvětlení bymělo umělé světlo pokud možno zaručovat správné vnímání barev (jako při přirozeném denním světle). Měřítkem toho jsou vlastnosti podání barev světelného zdroje, které se vyjadřují ve stupních „všeobecného indexu podání barev” Ra. Index podání barev označuje míru shody barvy tělesa s jeho vzhledem oproti srovnávacím světelným zdrojům (vztažný světelný zdroj). Pro stanovení hodnoty Ra se určují zkreslení 8 zkušebních barev normovaných v DIN6169, k nimž dojde, když jsou zkušební barvy osvětleny zkoušeným, resp. vztažným světelným zdrojem.
Čím menší je odchylka, tím lepší je vlastnost podání barev zkoušeného světelného zdroje. Světelný zdroj s Ra = 100 ukazuje všechny barvy optimálně jako pod vztažným světelným zdrojem. Čím menší je hodnota Ra, tím méně dobře jsou barvy podávány.

Jiří Maňák